motoricky postiženému jedinci základní motorický program, bez kterého není možné rozvinout funkce další, tzv. nástavbové motorické funkce, které se tvoří procesem učení řeč, psaní, sportovní úkon apod To vše nezávisle na vůli pacienta a vědomě chtěném pohybu. Základním prvkem rehabilitace hybné poruchy vůbec je aferentní signalizace. Vojtovou metodou lze touto aferencí vstoupit do základního geneticky daného motorického programu. V CNS je tato informace zpracovaná, uložená a integrovaná do eferentní cesty. Tento výstup z CNS plavání kojenců Dejvická můžeme klinicky hodnotit jako kvalitativní vyjádření motoriky. Spontánní motorika, vyšetření polohovými testy nebo reflexy je pak pro nás Dejvická kontrolou a informací, jak kvalitní aferenci jsme při terapii vytvořili. Každá poloha, každá terapie jsou zdrojem aference. Aference drážděním proprioreceptorů je pro terapii nejvýhodnější, protože tyto receptory prakticky neznají adaptaci. Při terapii se uplatňuje i další aference z interoreceptorů, exteroreceptorů, avšak nehraje tak výraznou roli, jako proprioreceptory. Nejvíce proprioreceptorů je Hradčanská obsaženo v autochtonní muskulatuře. Je tedy jasné, že aference z oblasti osového orgánu bude při terapii rozhodující. Pokud si dokážeme obecně představit, že každá poloha i každý pohyb spontánní i pasivní je zdrojem aference, je snadné pochopit, že náhradní motorika je plavání s kojenci Dejvické také zdrojem aference. Jejím vlivem se hybná porucha zesiluje. Rovněž nevhodná terapie je zdrojem nežádoucí aference. Pozor také na
nežádoucí aferenci při terapii takzvaně Vojtovou metodou terapeuty, kteří neprošli řádným školením. První náhradní motorický model z pohledu ontogeneze vzniká při prvním kontaktu, a to je nejpozději ve věku šesti týdnů viz kap. diagnostika. Náhradní model hlásí blokádu dejvickou pražskou cvičilo těhotných