schod. Oběma rukama ho uchopíme v podpaží a po signálu jej pomalu stáhneme do vody, kde je mírně potopíme. po ústa až nos. Stažení do plavání kojenců Michle vody pomalu zrychlujeme. U bázlivějších dětí si pomáháme hračkou. Nejdříve skáčou hračky, potom dítě. O prvek J Druhá fáze nácviku potápění po skoku. Dítě posadíme na okraj bazénu a chytneme je pouze za ruce. Nohy mu položíme na madlo, na kanálek na stěně bazénu, na plavou s kojencem Michli stěnu bazénu záleží na vybavení bazénu. Dotek je nutí odrazit se, takže do vody skáče téměř samo. O prvek K Samotný skok dítěte. K této fázi přistupujeme až po dokonalém zvládnutí prvku J. Z počátku dítě skáče ze sedu s odrazem od madla. Později ze stoje. Necháme je skočit do vody a vzápětí vytáhneme. Dobu ponoření prodlužujeme. Postupným prodlužováním doby ponoru se dítě snaží vyplavat na hladinu Kačerov samostatně. Dítě ve věku kolem roku umí vyplavat z hloubku cm. I přestože, že se dítě v této fázi již samostatně rozhoduje, kdy skočí, je nutno neustále připomínat signál. Z vlastní zkušenosti si dovolím tvrdit, že u některých dětí můžeme při nácviku skoků do vody vynechat některou z fází. Např. prvek I, kdy dítě při skoku ze sedu do bazénu stahujeme tak, že jej držíme v podpaží, není nutný. Budějovická Můžeme u těchto dětí přejít rovnou k prvku J, kdy dítě držíme jen za ruce. Tím chci říct, že by jsme ke každému dítěti měli přistupovat individuálně neboť každé dítě je osobnost. A byla by škoda, kdybychom některé děti ve vývoji brzdily a někde ten vývoj zase
naopak příliš uspěchávali, nutili dítě do něčeho, na co ještě nemá, co není v jeho silách z hlediska vývoje zvládnout. Myslím, že ani jedno není pro dítě vhodné. O prvek L Skok a ponoření za hračkou. Teprve po zvládnutí samostatného skoku lákáme děti ke skoku za cvičení pro děti Prahou 10 Michlí